Arogance v uniformě číslo 2999. Kvůli nalezené kabelce, kterou nikdo nechce

Poklidná slunečná neděle byla příslibem klidného cestování poloprázdným metrem a následně autobusem z Prahy do rodné Jihlavy. Tuhle ideu ale překazil hned nástup do metra v konečné stanici linky C na Hájích. V prázdném vagonu mi hned do očí padla ona. Černá kabelka s ornamenty, zapomenutá na jednom z rudých sedadel. 

Zmateně jsem se rozhlédl, avšak kolem nikdo, kdo by ztracenou věc hledal. A metro na odjezdu, navíc časově navazující na autobus z Florence. Nedá se nic dělat, kabelku jsem si přisvojil s tím, že ji na Florenci předám na ztráty a nálezy či zkrátka někomu kompetentnímu. 

Po cestě volám na linku 156 a ptám se jak postupovat. Současně to beru jako oznámení nálezu. Strážník na telefonu mi ochotně poradil, že mohu buď kabelku odevzdat výpravčímu metra, na služebně strážníků, nebo přímo strážníkovi, když ho potkám. 

Na služebnu to nestíhám, jede mi už zarezervovaný autobus. Výpravčího ve stanici metra na Florenci také nikde nevidím ale sláva! U stánku s pizzou u východu z metra stojí dva městští strážníci v uniformě! S batohem na zádech, cestovní taškou v ruce a s nalezenou kabelkou ve druhé se vydávám úlevným krokem přímo k nim. 

Takřka kamarádským tónem pozdravím s tím, že jsem rád, že je vidím a nesu jim nález. K mému překvapení ale reakce vůbec tak přívětivá nebyla. Jeden ze strážníků si mě změřil přísným, spíše však zlým pohledem a vyhrkl: Vy nevíte, že je Vaše občanská povinnost nalézt majitele a nález mu předat?!"

Koukám na něj a v hlavě mi jen blesklo, on si snad dělá legraci...a zmateně odvětím..."Ale volal jsem i na linku 156, kde mi Váš kolega řekl, že pokud potkám hlídku, můžu jí nalezenou věc předat...? Mně za chvíli jede autobus a přece nejsem detektiv, abych hledal..." "To nevím s kým jste mluvil," odvětil stejný strážník a spustil další odmítavé argumenty. O těch jsem byl ochoten se bavit ale ne tónem, kterým se mnou hovořil. 

"Přece se s tím nebudu tahat po metru..."

"Nelíbí se mi, jak se mnou jako službu konající strážník jednáte," vyhrkl jsem ze sebe a s rozechvělým hlasem vytočil znovu linku 156. "Můžete si na mě stěžovat, služební číslo 2999," reagoval za přihlížení pár kolemjdoucích arogantním tónem strážník. "To taky budu" dodal jsem zatímco se spojil hovor s linkou 156. "Přece se s tím pak nebudu tady tahat po metru," dodal mezitím strážník otočen ke svému kolegovi. 

Na lince 156 jsem celou příhodu, šokován z chování strážníka, vylíčil. Strážník na lince se za kolegu omluvil s tím, že mohu podat stížnost a navrhl řešení ať kabelku zanechám na informacích v nové odbavovací hale autobusového nádraží Florenc. 

OK, rozhozený jednáním strážníka 2999 mířím do nové haly. Za zhruba deset minut mi odjíždí autobus. Paní za pultem informací celou záležitost vysvětluji. "My můžeme přijímat pouze nálezy z areálu autobusového nádraží," odmítla mě. 

To snad ne! "Paní, mně to je jedno. Pokud tu kabelku nepřevezmete, nechám ji tady na zemi a pak to bude nález u vás," reagoval jsem a potlačoval v sobě rozčilení. "Strážníci o kabelce ví, sami navrhli ať ji tady předám," odvětil jsem ještě na její argument, že když je kabelka ztracená na Chodově, u nich ji nikdo hledat nebude. 

"To jste ji měl nechat v tom metru..." dodala ještě. "Aby ji tam někdo sebral a vykradl?," zakroutil jsem hlavou, poznačil si už jen jméno paní, abych věděl u koho kabelka skončila a spěchal na autobus. 

Ještě jednou volám strážníkům na linku 156 a předávám jméno osoby, které jsem na informacích kabelku předal. Teď už sedím v autobuse a vydýchávám ten přístup strážníka, který se slušným člověkem, co chtěl jen předat nalezenou věc a odfajfknout si dobrý skutek..., jedná arogantně a jako s malým klukem. Skoro jsem si připadal, že jsem tu kabelku ukradl!

Tak doufám, že se dostane v pořádku zpět k majitelce. A tu stížnost, strážníku 2999, podám. 

Místo události: Florenc,Praha