Být “on” už nás nebaví, milujeme offline! Organizace Nová síť podporuje živé umění a spolupráci v kultuře




Blíže k divadlu, a především k živému umění, se dostala dost netradičně – totiž přes kávu. Po revoluci byla její maminka prvním člověkem, který si v Česku otevřel coffee shop proto, aby naučil Pražany, že káva není jenom turek.  A protože se tato kavárna v pražské Rybné ulici brzy stala ikonickou, zavítali sem i studenti DAMU, kteří připravovali absolventské představení, jehož hlavním tématem byla právě – káva. A tak se stalo, že se dnes již ředitelka  Nové sítě Adriana Světlíková, která v kavárně svojí maminky pomáhala, přimotala k divadlu.

Organizace Nová síť podporuje živé umění a spolupráci v kultuře například mezi jednotlivými divadly, performery  či kulturními centry napříč republikou. Ve světě se jedná o ojedinělý projekt. Její ředitelkou a také ambasadorkou projektu Energie Nové sítě je Adriana Světlíková.

Adriano, takže Vy jste předtím nikdy v ničem nehrála? To je na to, že jste již třináctým rokem ve vedení dnes už etablované organizace Nová síť poněkud úsměvné.

Nejenom předtím, já jsem nikdy v ničem nehrála ani doteď. V divadle se pohybuji hodně dlouho, ale hrála jsem maximálně tak v dramatickém kroužku před pětadvaceti lety. (úsměv) Ale mám vystudovanou filozofickou fakultu a katedru teorie kultury. V kultuře máte jednu část uměleckou a tvůrčí a druhou organizační, někdo to zkrátka musí vést a starat se, takže moje zaměření je takové, i když na kreativních věcech se samozřejmě také podílím, ale ne jako performer.

Kontakty na divadlo jste tedy získala přes kávu, to je dost netradiční způsob. A jak to bylo dál?

To ano, ještě když jsem byla na škole, oslovil mě jeden ročník z DAMU, jestli bych jim nechtěla pomoct s manažerováním divadla a už jsem v tom jela. Pak jsem se napojila na festival Malá inventura, což je festival Nové sítě, a přes něj jsem do Nové sítě naskočila. Na vyšší pozici jsem třináctým rokem.

Nová síť je tedy servisní organizace pro divadla, která v Čechách dělají živé umění?

Dá se to tak říct. Nová síť se stará o živou kulturu a poskytuje jí servis, který je potřeba. Například konzultace, poradenství, financování, komunikace… Stará se také ale o stejnojmenný network Nová síť, což je platforma, která sdružuje desítky organizací nebo divadel po celé České republice, ale i jednotlivce, které komunikují kulturu navenek skrz divadlo nebo tanec, a snaží se zlepšovat občanskou společnost nebo místo, ve kterém žijí prostřednictvím kultury. A to už téměř 18 let. Také pomáháme čerstvým absolventům uměleckých škol, jak nastartovat například svoji kariéru.

Co to vůbec je živé umění? Je v tom nějaký rozdíl oproti klasickému divadlu?

Je to to, co se děje teď a tady, to, co se niky nereprodukuje. Jsou to živé akce, živá vystoupení, věc, ke které se nemůžu vrátit. Ve stejný čas a na stejném místě se potká umělec s divákem.  Jsou to momenty, kdy se tvoří trajektorie společného zážitku a když je zážitek dobrý a identifikuji se s ním, cítím se lépe, je to spojená nádoba. Komunikace navenek není v tomto směru kultury snadná, i když se ji neustále snažíme zjednodušovat.

Proto jste se také rozhodli spojit síly s prvním komunitním dodavatelem energií Kolibříkem energie a vytvořili jste společný projekt s názvem Energie Nové sítě?

Chceme, aby si kulturní organizace uvědomily, že si nemusí pouze zažádat o grant a čekat, až ho dostanou. Je fajn v lidech, kteří mají rádi kulturu, vzbudit to, že mohou bezbolestnou formou podpořit věc, kterou mají  rádi. A poněvadž se za některé věci v moderní společnosti prostě platit musí, a to jsou třeba energie, je skvělé je odebírat od někoho, kdo mi je dá za lepší ceny. A když už za to platím, část peněz dát na bohulibou věc. Je to vlastně takový bezbolestný vztah, který v lidech vzbuzuje pocit filantropie, nebo toho, že můžu něčemu pomoci, mít z toho dobrý pocit, a vlastně mě to ani moc nestojí, když to řeknu lidově.

Ano, Kolibřík energie jako první komunitní dodavatel věnuje část svého zisku právě Nové síti, jde o takzvané společensky prospěšné podnikání.

Tahle myšlenka je na pomezí geniality, i když jde stále o byznys. V zahraničí je to běžná věc, celý americký kontinent je na to zvyklý, protože tam je 90 procent kultury financováno z mecenášských zdrojů. My se tady teprve rozkoukáváme, ale ideálně si to představuji tak, že v budoucnu, když budu chtít odebírat nějakou službu, tak by bylo fajn, kdybych se mohla podívat, co firma, která mi ji poskytuje, za to může ještě dál podpořit, a já si pak podle toho můžu vybrat. Je nejvyšší čas, abychom si na takovou možnost zvykali. Covid tomu i trošku pomáhá, a já doufám, že to pořádně rozhoupeme. (úsměv)

Takže se ztotožňujete s formulací, když už za něco musím platit, můžu si alespoň vybrat, koho tím podpořím?

Absolutně. Vlastně bych chtěla prostřednictvím Kolibříka pomoci osvětě v byznysu s přesahem. Aby se v České republice upevnilo mecenášství a filantropie obecně.  Pomoci živé kultuře díky tomu, že budu odebírat energie od Kolibříka, je přece skvělé.

Jak Nová síť peníze od Kolibříka energie využije?

Pomůžeme s financováním lidem, kteří začínají a jsou na úplném startu. Začátky v živém umění jsou hodně těžké a oni potřebují dostat první impulz. A pak jsou tady lidé, kteří v živém umění už paradoxně fungují dlouho a mají renomované a skvělé projekty, ale potřebují se posunout dál. Je strašně těžké vystoupit ze zajetých kolejí. Mimo to bychom také chtěli upevnit  síťování v regionech a s  zahraničím. Rovněž podpoříme živé akce v jednotlivých regionech.

Jak kovidová doba působí na živé umění? Jak jste se této době přizpůsobili?

Vypadá to, že v této době kultura spí, kdo nedělá živý přenos, nestreamuje nebo nedělá digitální formy představení, jako by nebyl. Ale ono to tak není.  Tempo, ve kterém fungujeme, je strašně rychlé. Kovidová doba, teď už to bude skoro rok, nám poskytla čas na to se zastavit a dodělat vše, co se nestíhalo. Po kontaktu  s živými lidmi - diváky - dychtí ale každý performer a v současné době má po něm absťák jak nikdy před tím. Jasně, spojujeme se přes virtuální svět, ale lidi jsou z toho už hodně unavení.

Takže virtuální boom během první kovidové vlny už pominul?

Ano, diváky už to přestává zajímat. Fyzický kontakt je strašně důležitý. Boom toho: hurá, všichni do digitálu, všechno půjde z pohodlí domova, už není. Lidé jsou apatičtí, frustrovaní, potřebují mít sdílený zážitek. Všichni si moc přejeme, aby PES klesl z pětky na čtyřku, aby se dalo hrát alespoň pro hrstku lidí. Obzvláště performeři , kteří jsou zvyklí každodenně vystupovat, mají potřebu se ukazovat, být exponováni, a když to měsíce nedělají, je jejich psychika už velmi zatížená a frustrace bez práce vzrůstá.

Jaká je vaše vize do budoucna, máte i přes covidovou situaci naplánované nějaké akce?

Máme jedinou velkou akci, a to je festival Malá inventura, jehož devatenáctý ročník se má konat poslední týden v únoru. Jsme strašně napjatí, jak to celé dopadne. Máme připravený celý festival na 16 místech v Praze, běžně sem jezdí i spousta hostů ze zahraničí a nyní budeme do poslední chvíle čekat, jak to celé proběhne. Na festivalu se maká třičtvrtě roku a má velkou návštěvnost, což letos mít nebude. Ale my jsme se rozhodli, že i přes to nechceme jet online. Leitmotiv celého festivalu je letos Milujeme offline, nechceme jít do digitálu. I když nás bude jenom hrstka, chceme festival zuby nehty zažít opravdu naživo. 


Autor: Dana Křížková

Miluje knihy, ale ne tak moc, aby strávila svůj život pouze v nich. V médiích, a zejména v těch lokálních, se pohybuje už více než deset let. Zajímá ji zpravodajství, ale ráda působí i jako blogerka.



Vyhledáváme ty nejlepší zážitky ve městě.
Chcete o nich vědět mezi prvními?

Přidejte se k nám na facebooku!

Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

Partneři portálu: